První sníh D+D Obertilliach

Letošní nestandardní rok nám ještě v prosinci komplikuje nedostatek sněhu v Česku. Popravdě jsem už od října říkal, že věřím, že bude letos opravdu dobrá zima, ale můj optimizmus vzal koncem listopadu za své. V merku mám opět již několikrát ověřený rakouský Obertilliach. První termín kvůli vládním opatřením odkládáme a připadá tak v úvahu druhý týden v prosinci.

Před odjezdem absolvujeme Covid testy – všichni prochází, jedno velké UFFF a jedeme.

Jsem neustále ve spojení s rakouskem jelikož tam již tři dny vytrvale sněží a další dva dny to má pokračovat. Po cestě koukáme na světák. Za Lienzem je na silnici již slušná vrstva sněhu a začíná mě být docela jasné, že se odehraje scénář, na který jsem sportovce již dopředu připravoval a avizoval aby na něj byli připraveni.. Autem totiž nahoru – převýšení na 15 Km cca 800m pravděpodobně nevyjedeme. Překážkou není ani tak nesjízdná vozovka, ale tady jsou prostě zvyklí, že když nedokáží silnici udržet bez sněhu, tak ji radši preventivně zavřou.. A opravdu – pod kopcem v Tassenbachu na nás čeká závora. Na auta nasadíme ještě pro jistotu řetězy, parkujeme a převlékáme se do „sportovního“ a vyrážíme s malým batůžkem toho nejnutnějšího na lyžích nahoru. Poslední kilometry je už silnice po několika hodinách bez úpravy již slušně zavátá a prošlapávám místy až 40cm prašanu. Do Obertilliachu dorážíme po čtyřech hodinách plní emocí a zážitků.

Po tomto outdoorovém dobrodružství nás ještě necelé dva dny provází dozvuky- v celém Obertilliachu nefunguje elektřina a pro auto (ve kterém máme většinu věcí) dva dny tedy žijeme trošku ostrovním životem, ale pak se již vracíme do „sterotypního“ soustředění.

Tratě jsou perfektně upraveny, a vše je jako v ladovské pohádce. Na našem prvním sněhu jsme udělali spoustu práce, splnili plán a vracet – vracet se nám tedy opravdu nechtělo. Teď už nezbývá jen doufat že na lyžované kilometry bude kde „prodat“ a situace se i u nás zlepší.